U Jirky

Plno lidí si myslí, že Nusle jsou moderní městečko v Praze.🏢 Ale i zde máte možnost najít cestu do minulosti a tou minulostí se projít.🚶‍♀️ Vzdušnou čarou ani dva kilometry od centra města. Procházel jsem se tu dnes a přemýšlel,🤔 kdo všechno asi cupital po tomto kousku země. Domácí kůra, možná i prase,🐷 to všechno zde je. Jenom se to pokusit najít. A proč bych to vlastně hledal Stačí se zaposlouchat a přivřít oči. A taky za čichat, pochopitelně. Jestli máte bujnou fantazii, stanete se z Vás třeba rolník, sluha dvou pánů a tak dále, tak dále.🕯️chodíte taky nikdy po místech starých, tajuplných a jak vytváříte si svůj příběh? Já ano. No nevím, asi jsem divný, ale je to tak, mno. Území tvořily tři osady – Dolní Nusle, Horní Nusle a Krušina (kolem kostela sv. Pankráce). Oblast byla proslulá vinicemi a zájezdními hostinci. Copak o to, hospod je tu pořád dost a u Banzetů i ten malý pivovar je. Já jsem se do Nuslí přistehoval v roce 2005 že Smíchova. Byl to šok, protože Smíchov je prašné ...

  To se stalo tehdy, když do našeho města, přiletělo první káně. A taky ten den je významný tím, že si moje úhlavní nepřítelkyně v dětství, koupila nové koště. Jak říkala, na sebeobranu. To bylo tak. Vždy, když byl u nás v bytě řev, třeba když jsem brečel, nebo skákal ze skříně, začala mlátit násadou koštěte do stropu, tedy do naší podlahy, paní Žálková totiž bydlela pod námi, a křičela ,,Ticho soudruzi, ticho". A není ani tajemství, že Jiří Stárek byl její nevlastní syn. Mohl bych Vám taky říci jak zemřel, ale to až jindy. tak tedy přesně v tom slunečném krásném dni, nejen, že jsem přišel na svět a paní Žálková si koupila to koště, ale tehdy mé šesti leté sestře, když se tu ohromující a skvělou zprávu dozvěděla, spadla točená zmrzlina na chodník a začala brečet štěstím. Zrovna včera mi to, když jsem jí byl navštívit na hřbitově, vyčítala. Věřili byste, že se po tolika letech může někdo ještě rozčilovat nad rozmázlou zmrzlinou? To je jako bych já se rozčiloval, že kvůli jedenáctém...