U Jirky

Plno lidí si myslí, že Nusle jsou moderní městečko v Praze.🏢 Ale i zde máte možnost najít cestu do minulosti a tou minulostí se projít.🚶‍♀️ Vzdušnou čarou ani dva kilometry od centra města. Procházel jsem se tu dnes a přemýšlel,🤔 kdo všechno asi cupital po tomto kousku země. Domácí kůra, možná i prase,🐷 to všechno zde je. Jenom se to pokusit najít. A proč bych to vlastně hledal Stačí se zaposlouchat a přivřít oči. A taky za čichat, pochopitelně. Jestli máte bujnou fantazii, stanete se z Vás třeba rolník, sluha dvou pánů a tak dále, tak dále.🕯️chodíte taky nikdy po místech starých, tajuplných a jak vytváříte si svůj příběh? Já ano. No nevím, asi jsem divný, ale je to tak, mno. Území tvořily tři osady – Dolní Nusle, Horní Nusle a Krušina (kolem kostela sv. Pankráce). Oblast byla proslulá vinicemi a zájezdními hostinci. Copak o to, hospod je tu pořád dost a u Banzetů i ten malý pivovar je. Já jsem se do Nuslí přistehoval v roce 2005 že Smíchova. Byl to šok, protože Smíchov je prašné ...

Byl jsem si u kolegy z Alberta, u toho jak se o něm říká, že když se koupe v řece, prdne si, ryby omdlévaji, vyzvednout nějakou maličkost u něj v autě. Taková maličkost jako je třicet čtyři piv, to se opravdu pronese. Kolega si mi vyzvedl na tramvajové zastávce a tak jsme vyrazili vršovickýma uličkama k jeho autu. Když jsme byli u jeho auta ( stará rezavá škodovka, co pamatuje Husáka) vyřkl kolega Milan tu příšernou větu. Že prý musíme jít k nemu domu na jedno. Varoval jsem ho, že smrdim a když si sundam boty, byt zasmrdím ještě víc. Nedbal na to a trval na svém. Tak jsme šli. To jsem ještě nevěděl do čeho jdu Jako první přistálo na stole pivo. Pivo ratar mám rád, není silné a je dobře hořké. Olízl jsem se a na jeden lok dal půlku plechovky do sebe. Ani jsem se nenadál a vedle piva stál paňák Danielse. Ne, že bych s ním chtěl opovrhovat, ale darovanému koní na zuby nekoukej. Lačně jsem ho do sebe vrhnul. Po třetím paňáku jsem se rozhlédl po bytě. Ten kluk měl alkohol úplně všude. V obý...

  Včera měla svátek Ivana, tedy i má sestra, která již osm let není mezi námi.. Zatlačil jsem slzu a zavzpomínal. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, nebo snad dneska? Nevím, tak si ke vzpomínkám dám kávu a jdu přivřít oči. ,,Vždyť ten pes bude mít návaly, otočte ho někdo" řekla sestra jen tak mezi zuby a dál si četla čtyřlístek. Tohle se stalo asi tak před třiceti pěti lety. Ségra pamatuješ?A pamatuješ,jak jsi mi jako malému tloukla do hlavy, že prší proto,že kosmonauti právě jsou na záchodě? A já ti to věřil, víš,ano — věřil. Nebo když jsem byl malý a tys hlídala svého brášku, stával se bráška bubnem. Ano, pamatuješ? A jak jsme si vzájemně dělali alibi když někdo něco zničil ? No jo, no. To byly časy. Těch příběhů se najednou hrne strašně moc, naskakují, proběhnout, občas mi kopnou do hlavy, a zase utečou. Takové to mihotání. Chtěl bych s tebou prožít více takových příběhů. Klidně ještě dalších dvacet let. Fakt nekecám. A ty jsi místo toho odešla, šla jsi pryč, tam daleko, an...

  Uf, tak se mi ten cukr podařil trochu shodit. Vím, že by to chtělo ještě nějakých pět, ale když si vezmete, že ještě v pondělí jsem měl 27,😨 byl jsem neskutečně slabý a stěží jsem se držel na nohou. Vlastně neudržel, protože jsem dvakrát skončil na zemi. Taky jsem hezký odřený. Chtěl jsem si zavolat sanitku, ale neměl jsem sílu.. To je tak, když na to někdo vyloženě kálel, dával si pivo a přecpával se..😋 Ano, nebral jsem léky a nepíchal inzulín. A to si mám píchat 42 jednotek, jak nakázal doktor. S touto příhodou nemohu ani za panem doktorem přijít, protože výřečná sestra by Jiřího umlátila tou železnou tyčí, co v ordinaci, tedy doufejme, nemají. Do konce týdne budu muset upadnout alespoň na sedm jednotek. To tedy nevím jak. Při této velmi špatné příležitosti jsem se byl dnes objednat v našem kostelíku ke zpovědi u našeho faráře. Je to takový Náš místní táta, myslím, že se s ním bude dobře bavit. Ale u nedělní kávy dostanu asi po čumáku a ženský se svezou po mé hlavě taky. Mám ...

  Že vše nebude podle mých plánů, nasvědčovalo několik životních okamžiků v minulých dnech.🎰 Tedy, že Vánoce nebudou podle mých představ. Už ve čtvrtek jsem se kuckal, teklo mi z nosu a myslím, že byla i zvýšená teplota. V pátek jsem měl být v práci do deseti večera, ale protože nebyly kšefty, byl jsem vypuštěn už v sedm hodin večer. Už v práci ve sprše, člověk musí doma šetřit vodou, že, jsem pociťoval, jako kdybych se vznášel. V příjemně horké tekoucí vodě jsem usnul a asi půl hodinky nechal na sebe téci horkou vodu. Nakonec jsem se vyplácal ze sprchy💦, oblékl do špinavých hadrů a vyrazil domů. V tom volá Alberťák Milan, jestli náhodou nekončím, že on ano a je to ideální čas na pivo pod nebem.🍻 Pochopitelně, že jsem se, blbec, nechal ukecat. Milánek přitáhl arzenál piv v plechu, tedy on tomu říkal pivo, nechtěl jsem mu to hanit a tak jsem s nim pil a pil a pil až jsme se propili do stavu kropící konve. Prostě se nám chtělo na malou. Ale nebylo kde.A tak jsme to vytasili na uli...

  Nĕkteří lidé povídají, že pít je třeba ménĕ a jiní zase, že pít je třeba více. Nevím kteří z nich mají pravdu, ale shodli se na jednom. Pít je třeba. Neboť, přátelé, pijeme-li, dřímají naše starosti. U nás v práci jich je nyní dost. Nadřízení jsou ve válce kvůli jedné ženĕ a jak to dopadá na pracující lid, si dovedete představit. Ale to jsem odskočil od tématu. To, že díky alkoholu zemřel minulý rok přes 300 lidí, o tom se píše všude. Ale máme statisticky doloženo, kolik se díky nĕmu narodilo? A co že budeme všichni po výhře či prohře našich hokejistů dĕlat? No přeci pít. Víte, chtĕl bych Vám říci, že mozek podléhá vlivu alkoholu. Což samozřejmĕ dobře víme, a ti co to neví, to brzy zjistí. Jeho účinek různé vĕci zesiluje, a v tom je právĕ jádro pudla. Mozek organizuje vzpomínky jako nĕjaký hologram ( jak se ukázalo ). Abyste vyvolali nĕjaký obraz, musíte znovu vytvořit přesnĕ stejné podmínky, v jakých byl zachycen. V případĕ alkoholu je to stejné množství této lihoviny které musí...

  Selma Epsteinová šla ke svému lékaři. 👨‍⚕️Když se jí zeptal na její problém, odpověděla, že trpí výtokem. „Dobře, svlékněte se,👖 prosím," řekl doktor, „a lehněte si na vyšetřovací lehátko.“🛏️ Udělala, o co ji požádal. Doktor Miller si poté nasadil gumové rukavice a začal vyšetřovat její intimní partie. Po několika minutách se zeptal:👻 „Není to nepříjemné?“ „Je to velmi příjemné, ale ten výtok mám z ucha.“👂

  Voda teče a čas bĕží. Každému spravedlivĕ. V pátek se mi přihodila nepříjemná událost, která úplnĕ zmnĕnila mé hodnoty. Seklo to se mnou. Ale přišlo to s varováním, já jsem však na to nedbal. V pátek jsem v práci dĕlal hroznĕ pomalu, pořád jsem musel odpočívat, oddychoval jsem a práci, kterou udĕlám do hodiny jsem dĕlal skoro tří hodiny. Zatím co ve dvĕ hodiny odcházeli všichni vesele domů, já pořád pracoval, odpočíval, pracoval. Srdce mi bušilo do uší, jako kdybych bĕžel maraton. Ve výkupu jsem se zhroutil. Vĕdĕl jsem, že už nic neudĕlám, prostĕ pujdu domu. Po chvíli jsem se sebral, popošel na šatnu, oščplouchl jsem se, převlékl a vyrazil domů. vzduch venku a vůnĕ posekané trávy mi možná udĕlala lépe, ale stejnĕ od stanice tramvaje domů, mi to trvalo celkem dlouho. Z posledních sil jsem kocourům vyčistil záchod, nakrmil a sednul si k počítači. Kolem osmé každý den volám otcovi skrrze whasap.. Snažil jsem se, aby otec nic nepoznal. A taky nepoznal. Mluvil o formulkách a tak podob...

Myslím si, že toho hnusného dusná už bylo dost. Člověku to nedělá dobře. Kórt cukrovkáři jako jsem já. Pomalu už nezvládám ani svou práci. Každou chvilku musím odpočívat, srdce ❤️ mi jde až do uší a unavenosti je obrovská. Nevím, jestli to ochlazení vyřeší, je dost pravděpodobné, že se ozývá cukrovka, kterou si špatně léčím. Ne jenom, že zapomínám na léky, ale blbec, i když o tom dobře vím, si dám rád pivo. Kórt, když je nyní to nesnesitelné dusno. 🥵 Všimli jsem si, že ptáci už po ránu ani nezpívají. 🦜 To o něčem svědčí. V práci mám problém, obvinili mi z krádeže cigeret. 🚬 Svěřil jsem se o tom na Mastodonu i Bluesky.💙 Podpora lidí je veliká, až jsem se opravdu divil. Věc se má tak. Píše se mi to těžce, ale rozhodl jsem se, že se s Vámi podělím. Minulý měsíc se měsíční inventuru cigaret zjistilo, že zmizely čtyři kartony. Tento měsíc, ve čtvrtek, se zjistilo, že zmizelo dalších sedm kartonů. To už je jedenáct. A teď přijde to nejdůležitější, viníkem jsem já. A ty cigarety chtějí za...

  Dobré ráno vinšuji 😁 Tak jak jste se v noci vyčvachtali? 💤Já fajnoó a ještě bych klidně ten svůj čumák znovu zabořil do polštáře, do jeho cípu se zakousl a zavřel očka svý a do Světa snů se zabořil.😴 Jinak v Praze je krásných 16° co víc si přát. Tak vstávat lenoši a k snídani Romadur, jasné 🧀 Jinak dnes očekávám další hektický den, spíše jenom dopoledne a taky očekávám výplatu. To si Zajdu do Apetita na nějakou tu mňamku, He. Odpoledne mám dnes jenom Albert Tržnici, kde jim oznámím, že mám příští týden dovolenou a zástup nebude. Už vidím ty obličeje 😁 Tak kamarádi, zakousněte se a hurá do útrního dne.

  To se stalo tehdy, když do našeho města, přiletělo první káně. A taky ten den je významný tím, že si moje úhlavní nepřítelkyně v dětství, koupila nové koště. Jak říkala, na sebeobranu. To bylo tak. Vždy, když byl u nás v bytě řev, třeba když jsem brečel, nebo skákal ze skříně, začala mlátit násadou koštěte do stropu, tedy do naší podlahy, paní Žálková totiž bydlela pod námi, a křičela ,,Ticho soudruzi, ticho". A není ani tajemství, že Jiří Stárek byl její nevlastní syn. Mohl bych Vám taky říci jak zemřel, ale to až jindy. tak tedy přesně v tom slunečném krásném dni, nejen, že jsem přišel na svět a paní Žálková si koupila to koště, ale tehdy mé šesti leté sestře, když se tu ohromující a skvělou zprávu dozvěděla, spadla točená zmrzlina na chodník a začala brečet štěstím. Zrovna včera mi to, když jsem jí byl navštívit na hřbitově, vyčítala. Věřili byste, že se po tolika letech může někdo ještě rozčilovat nad rozmázlou zmrzlinou? To je jako bych já se rozčiloval, že kvůli jedenáctém...

  Pondělí Tak toto mi opravdu nedá spát. Přemýšlel jsem nad tím takovou dobu, až se stalo to, že jsem vylezl z postele a začal se pídit po tom, kdo mi udělá kafe. Nakonec jsem si ho musel udělat sám. Sedl jsem si a přemýšlel. Vosa je ženského rodu. Je to tak? Je. a když je vosa ženského rodu, tak přeci nemůže do někoho píchat, to dá rozum. Tak mě prosím někdo vysvětlete, když je ženského rodu, že píchá? Třeba to byl vosák, co já vím. A jak se nazývá vossák od vosy, tedy kluk jako buk? Jsem nějaký zmatený, chce to ještě jedno kafe. středa Nejspíš mě to mělo napadnout. Nebo možná bylo dobře, že mě to nenapadlo. Kdyby mě to napadlo, nestál bych teď nahatý v bytě, nehleděl bych na ošklivě modré nebe a neříkal si v duchu ,,zatracená práce". Seděl bych u svého počítače, vyvíjel nesmyslnou činnost, a dumal, jestli už jsem udělal dost práce, abych měl nárok jít ven a dát si na zahrádce pivo. Věc je jednoduchá. Jakožto člověk, který již mnoho let myslí, jsem si měl v první řadě uvědomit, ž...

V práci jsem si docela dobře lebedil. Ne, že bych se flákal, to tedy ne. Ani náhodou. Jenom jsem v rámci kvalitní práce, v kanceláři podřimoval. Tedy jenom na oko. V tom nejlepším, zrovna, když jsem si to ve snu rozdával s krásnou modrookou mimozemšťankou, zazvonil telefon, ,,Jářku, Pane Tenis. Tady domácí. Hele, průser. Soused pod Vámi je vytopen" ,,Vyloupen?" ,,Ne - vytopen. Od Vás Tenis. Bylo by docela dobré přijeď, a otevřít nám byt" Co horšího může být. jaká horší zpráva, Vás může potkat, než informace o vytopení, či vyhoření. Na letadlo nemyslím, vážně. A tak teď sedím doma, kochám se rámusem od sekání v koupelně ( praskla pravá trubka, od té levé trubky, co patří k páru) Ještě jedna, velmi důležitá informace z mého života tady je, kterou bych Vám měl říci. Malým nedopatřením, prostě to prozradím, byl jsem vožralej, jsem si přes bankomat aktivoval kontokorent, a to hned 25 000 Kč. Ano. Ta hloupá banka, aniž by se někoho zeptala jestli o peníze Vůbec stojí, si počká...

Jít na veterinu s kocourem, je někdy opravdu velmi dobrodružná záležitost. Tedy alespoň v případě, když se rozhodnete jít s mým Honzíkem. Už jenom to dobrodružství, když se ho hodláte usedlat do přepravky. To je panečku boj. Taková šelmička má obrovskou sílu. A protože toto o Honzíkovi vím, překvapil jsem ho při tvrdém spánku. Než se vzpamatoval, byl v přepravce. A vydal jsem se na cestu. Honzík svým protestným projevem cestou na veterinu splašil všechny venkovní kočky, mnoho psů, v tramvaji probudil bezdomovce a vyplašil zloděje, který zrovna šplhal po okapu do nějakého bytu. Zklidnil se až na veterině, což asi poznal kde jsme, postavili jsme se do fronty, protože čekárna je malá a bylo nás tam asi dvacet, stáli jsme venku. Vybral jsem blbý termín, pondělí ráno ne. A proč jsem s Honzíkem šel na veterinu? Pojal jsem podezření, že má cukrovku. Hodně pije. S doktorkou jsem se dohodl, že přijdeme na test a nemusíme se objednávat. Já naivka. Dobře, jsme na řadě, jdeme do ordinace. Jestli s...

Já to věděl, já to říkal. Že já blbec jsem šel spát. Zdál se mi totiž sen, vlastně několik snů. Tak v tom prvním snu jsem šel podzemní chodbou, která vedla z mé bývalé práce na Barrandově do někam. Já vlastně ani nevím kam. V ruce jsem měl grilované kuře a svítil jsem si s ním na cestu. Měl jsem ruce mastné a musel jsem si je pořád olizovat, když v tom přiletěla malá rybička, taková ta oranžová, a já věděl, že je to corona. A taky ano, byla to mrcha jedna. Skočila mi do těla a já nemohl dýchat. V tom se začal bortit strop a já byl zavalen. Najednou  jsem se ocitl u nás na chatě, máma, která je již mnoho let mrtvá, zrovna vařila buřt guláš. Cítil jsem jak jsem se uklidnil, otočil se na druhý bok a usnul jsem. Chápete, já jsem ve snu usnul, to nevymyslíš. Ocitl jsem se někde v Americe, obouval jsem si Holinky a všude kolem plno lidí, někteří měli takovou tu neznámou barvu pleti, o které se nesmí mluvit. Ale jinak to byl většinou člověk bílé barvy. Viděl jsem tam i některé české polit...

To, co se nyzývá nemoc, neexistuje. Není to ani mysl, ani hmota. Vĕření ve hřích, který se stal hrozným v síle avlivu, je spočátku nevĕdomý omyl, zárodečná myšlenka bez pohnutky. Pozdĕji však ovládne tak zvaného človĕka.  Vášeň, zvrhlé choutky, nepoctivost, závist, nenávist, pomsta, dozrávají v čin, jen aby přišly z hanby a bolesti ke svému konečnému potrestání. Smrtelná existence je sen o bolesti a potĕšení ve hmotĕ, sen o hříchu nemoci a smrti, podobá se snu,který máme ve spánku, v nĕmž každý poznává, že to co prožíváme,je výhradnĕ stavem mysli.  Jako ve snu za bdĕní, tak i ve spánku myslíme, že naše tĕlo je hmotné a utrpení je v tomto tĕle.  Usmívá - li se nĕkdo ve spánku, znamená to, že ve snu prožívá fyzické potĕšení. Stejným způsobem, bolest a potĕšení, nemoc a starost, zanechávají své neklamné stopy na smrtelných lidech. Nemoc je výsledkem omylu,který vnikl ze smrtelné nevĕdomosti nebo strachu. Omyl opakuje omyl. To co způsobuje nemoc, nemůže jí vyléči...