Můj Štědrovečerní den, sny a další maléry

 Že vše nebude podle mých plánů, nasvědčovalo několik životních okamžiků v minulých dnech.🎰 Tedy, že Vánoce nebudou podle mých představ. Už ve čtvrtek jsem se kuckal, teklo mi z nosu a myslím, že byla i zvýšená teplota. V pátek jsem měl být v práci do deseti večera, ale protože nebyly kšefty, byl jsem vypuštěn už v sedm hodin večer. Už v práci ve sprše, člověk musí doma šetřit vodou, že, jsem pociťoval, jako kdybych se vznášel. V příjemně horké tekoucí vodě jsem usnul a asi půl hodinky nechal na sebe téci horkou vodu. Nakonec jsem se vyplácal ze sprchy💦, oblékl do špinavých hadrů a vyrazil domů. V tom volá Alberťák Milan, jestli náhodou nekončím, že on ano a je to ideální čas na pivo pod nebem.🍻 Pochopitelně, že jsem se, blbec, nechal ukecat. Milánek přitáhl arzenál piv v plechu, tedy on tomu říkal pivo, nechtěl jsem mu to hanit a tak jsem s nim pil a pil a pil až jsme se propili do stavu kropící konve. Prostě se nám chtělo na malou. Ale nebylo kde.A tak jsme to vytasili na ulici a čekali na měšťáky. Nic. Tak jsem to své dělo a Milan pistolku uschovali. Nakonec jsme se rozloučili a já táhl domů. Už cestou jsem si připadal, že létám, že tramvaj létá, všechno létá, jen já potřebuji močit. No což, když to prošlo na ulici, projde to i v tramvaji. A tak ( část tohoto hlodu je cenzurovaná).💀

Druhý den jsem se probudil v horečkách. Doma žádné prášky kromě na cukrovku nemám a tak jsem jen trpěl, uvařil čaj, zapnul pohádkový rádio Junior a usnul. Ve snu jsem se vrátil do dětství, mého dětského pokoje. Byla tam i má mrtvá matka a sestra která už je taky u Pána Boha. Taky tam byla má pravá teta Ivana a strejda Venca. Ti už jsou taky několik let tam nahoře. Najednou jsme se ale všichni ocitli u nás na chatě, vlastně v chatě a byla tam taková divná dvířka, o kterých vím, že tam nikdy nebyla. Matka mi říkala ať je otevřu a vejdu dál, že uvidím svou budoucnost. Otevřel jsem dvířka a koukám. Tma, všude tma, nic jsem neviděl. Matka mi tlačila dál. Má budoucnost je tma? optal jsem se. Tlačila mi a já se začal bránit, kopat nohama, nakonec jsem to vzdal. Začal jsem se ve tmě rozkoukávat. Brzo jsem poznal kde jsem. Byl jsem v hrobce. Začal jsem panikařit, bouchat doz di, byl jsem nepřítečný až se mi podařilo probourat zeď. Ocitl jsem se sám v krásné zahradě, 🌿na zemi byla hadice která zrovna kropila rostliny. Ta hadice se najednou stočila a hurá za mnou, začala mi omotávat tělo a stahovat, nemohl jsem dýchat, dusil jsem se až jsem se probudil. Měl jsem plný nos i ústa hlenu, kuckal jsem se, začal jsem smrkat. Koukl jsem se ven z okna. Venku bylo hezky, sluníčko, chtěl bych jít ven ale jsem tak vysláblý. Došel jsem si na záchod, cestou zpátky jsem dal klukum granule, napil jsem se vody s citronem a zalezl do postele.

Ocitl jsem se v obrovském supermárketu a vidím synovce v bílé košili jak staví basy piv s radegastem do výšky a pak odešel😎. Já jsem přišel k těm pivům a dotkl jsem se jich. Celý štos těch bas, bylo jich asi deset na sobě, se převrhl a spadl na malou holku která zrovna procházela kolem. Najednou bylo slyšet hrozné zvonění, bylo to příšerné. Probouzím se. Někdo se mi dobývá do bytu. Zavolám ,, hned, jen se obléknu" A jdu otevřít. Stála tam sousedka a nesla mi, jako každý rok, dobrou polévku. Zelňačku. To ona umí. Poděkoval jsem, dal jsem polévku na kredenc a zalezl opět do postele. Venku už je tma a já opětovně usínám. A znovu se ocítám v supermarketu, opětovně synovec v bílé košili. Popadl paletu na které bylo zboží, myslím, že chlast a vyhodil celou tu paletu i s tím zbožím na regál. Regál nevydržel a začal padat na zem. Spadl na malou hplku, která šla zrovna kolem. Slyším whasap, zvoní, zvoní a já se probouzím. Volal otec. Asi mi přál, je to možné, usínám, tenkráte už beze snů.😴 Nebo jsem možná nějaké měl ale nepamatuji si je.

Neděli jsem celou proležel a poslouchal rádio. Naladil jsem si rádio 7 ale stejně nevím pořádně co vysílali, skoro celou neděli jsem prospal. Večer jsem si udělal chlebíčky a vytáhl televizi. Rozhodl jsem se, že si kouknu na novou pohádku co šla na štědrý. Ze záznamu. Vydržel jsem to asi deset, možná patnáct minut a vypl jsem to. V programu napříč všech televizemi šly pohádky. Všechny znám, nemá cenu na ně koukat, je to zbyteční zabití času. Ale ještě jednu novou pohádku dávají. Nějakou krkonošskou. Po patnácti minutách jsem televizi vypnul, vrátil do šuplíku a zapl si rádio.