Malé zamyšlení nad alkoholem

 Nĕkteří lidé povídají, že pít je třeba ménĕ a jiní zase, že pít je třeba více. Nevím kteří z nich mají pravdu, ale shodli se na jednom. Pít je třeba. Neboť, přátelé, pijeme-li, dřímají naše starosti. U nás v práci jich je nyní dost. Nadřízení jsou ve válce kvůli jedné ženĕ a jak to dopadá na pracující lid, si dovedete představit. Ale to jsem odskočil od tématu. To, že díky alkoholu zemřel minulý rok přes 300 lidí, o tom se píše všude. Ale máme statisticky doloženo, kolik se díky nĕmu narodilo?

A co že budeme všichni po výhře či prohře našich hokejistů dĕlat? No přeci pít. Víte, chtĕl bych Vám říci, že mozek podléhá vlivu alkoholu. Což samozřejmĕ dobře víme, a ti co to neví, to brzy zjistí. Jeho účinek různé vĕci zesiluje, a v tom je právĕ jádro pudla. Mozek organizuje vzpomínky jako nĕjaký hologram ( jak se ukázalo ). Abyste vyvolali nĕjaký obraz, musíte znovu vytvořit přesnĕ stejné podmínky, v jakých byl zachycen. V případĕ alkoholu je to stejné množství této lihoviny které musí šplouchat v mozku. To co se Vám stává, nebo je to ještĕ horší, to co se Vám vbaví zaručenĕ zase zapomenete až vystřízlivíte, takže, a to je ten problém, se Vám nevybaví nic, lépe řečeno, jen matné vzpomínky nĕkde z nĕjaké ostudy, kde si třeba svlékáte kalhoty a křičíté ĺÁáá. Takové vzpomínky jsou zcela ( a to úplnĕ ) mimo dosah Vaší normální střízlivé mysli. Což je důvod, proč po neblahém večeru stráveném ve společnosti, budete jediný človĕk, který si naprosto není vĕdom nĕjaké příšerné události, ať už jste nĕco řekl, nebo se svlékal jako já. A když si to po půl roce uvĕdomíte, jste nucen sáhnou opĕt po sklence, tentokráte tvrdší, nebo jí více. To Vás teprve potom čekají šoky, jejej