Na veterině

Jít na veterinu s kocourem, je někdy opravdu velmi dobrodružná záležitost. Tedy alespoň v případě, když se rozhodnete jít s mým Honzíkem. Už jenom to dobrodružství, když se ho hodláte usedlat do přepravky. To je panečku boj. Taková šelmička má obrovskou sílu. A protože toto o Honzíkovi vím, překvapil jsem ho při tvrdém spánku. Než se vzpamatoval, byl v přepravce. A vydal jsem se na cestu. Honzík svým protestným projevem cestou na veterinu splašil všechny venkovní kočky, mnoho psů, v tramvaji probudil bezdomovce a vyplašil zloděje, který zrovna šplhal po okapu do nějakého bytu. Zklidnil se až na veterině, což asi poznal kde jsme, postavili jsme se do fronty, protože čekárna je malá a bylo nás tam asi dvacet, stáli jsme venku. Vybral jsem blbý termín, pondělí ráno ne. A proč jsem s Honzíkem šel na veterinu? Pojal jsem podezření, že má cukrovku. Hodně pije. S doktorkou jsem se dohodl, že přijdeme na test a nemusíme se objednávat. Já naivka. Dobře, jsme na řadě, jdeme do ordinace. Jestli si myslíte, že je snadné vyndat kocoura z přepravky, tak to se pletete. Ne. Sestřička držela přepravku, já tahal kocoura, vypadalo to jako přetahovaná o nějakou dobrotu. A řev kocoura, který jistě vyděsil ostatní zvířata v čekárně. Uf povedlo se. Rychlá prohlídka a výcuc krve, tedy myslím tím odběr krve. A znovu boj, řev kocoura. Ani jsem to nevěděl, ale veterináři mají fintu. Když prý dají kočku do speciálního pytle, aby je neviděl, vytáhnou packu a v klidu odeberou krev, protože kočka která je nevidí se uklidní. Vše OK, jenom to zapomněli říci Honzovi. Takže boj. To už jsem koukal s otevřenou hubou a nechápal. Ordinace vzhůru nohama, všude stříkala krev, jenom v krevní butilce nic. No, krev se podařilo přeci jen odebrat. Do přepravky šel v poho, dobrovolně. Asi si oddechl a já taky. Test dopadl v pořádku, cukrovku nemá, ledviny OK a játra taky. Teď už jenom zbývá odebrat moč. Ale to až doma.
Výhodou současného odebírání moči kočkám je nový systém. Už nemusíte s číhat u záchodu a až přijde kočka se vytotentovat, rychle jí strčit naběračku nebo talířek pod brzdlíka. Ne. Už moderně. Ale opětovně to musíte vysvětlit mému kocourovi, protože na nový systém on nehraje. Za čtyři stovky si koupíte půl kolový pytlík speciálního steliva, které nehrudkuje, ale přesně obráceně.Zadržuje moč tekutou. Stačí pak už jenom moč vycucnout do injekce a je vaše. No, ale jak to říci Kocourovi? Nevím. Jsem zvědav, jestli vůbec se nám podaří moč odebrat. Tak zatím..............