To se stalo tehdy, když do našeho města, přiletělo první káně. A taky ten den je významný tím, že si moje úhlavní nepřítelkyně v dětství, koupila nové koště. Jak říkala, na sebeobranu. To bylo tak. Vždy, když byl u nás v bytě řev, třeba když jsem brečel, nebo skákal ze skříně, začala mlátit násadou koštěte do stropu, tedy do naší podlahy, paní Žálková totiž bydlela pod námi, a křičela ,,Ticho soudruzi, ticho". A není ani tajemství, že Jiří Stárek byl její nevlastní syn. Mohl bych Vám taky říci jak zemřel, ale to až jindy. tak tedy přesně v tom slunečném krásném dni, nejen, že jsem přišel na svět a paní Žálková si koupila to koště, ale tehdy mé šesti leté sestře, když se tu ohromující a skvělou zprávu dozvěděla, spadla točená zmrzlina na chodník a začala brečet štěstím. Zrovna včera mi to, když jsem jí byl navštívit na hřbitově, vyčítala. Věřili byste, že se po tolika letech může někdo ještě rozčilovat nad rozmázlou zmrzlinou? To je jako bych já se rozčiloval, že kvůli jedenáctém...