Zjistil jsem, že nemám pojištění, volby, Max a další

V poslední době je toho na mě docela dost. Zjišťuji, že to nezvládám tak nějak trochu psychicky. Jeden z největších šoků, který mi postihl bylo, když jsem celkem náhodou zjistil, že mi zaměstnavatel neplatí pojištění. No jo, řeknete. Nahlásit. To ale právě nejde, protože je to fikaně zakamuflováno ve smlouvě. Ta smlouva je asi na padesát listů, ale to podstatné je na začátku. Je to smlouva DPP - DPČ. Jenomže na takové smlouvy jsem již v minulosti dělal a pokaždé tam pojistné bylo. Tohle mi uteklo a tak již čtyři měsíce jsem neplatič. Tohle budu muset vyřešit a začít si to platit sám, pokud na to budu mít. A já se obávám, že to bude dost krutý. Dejme tomu zdravotní zvládnu zaplatit, ale sociální už ne. Leda, že bych to platil na přeskáčku. Tenhle týden jsem chtěl jít na zdrávku a poptat se, co mám dělat. Jenomže kolegyně si vzala dovolenou, která podle smlouvy taky není proplaceno, tak musím být v práci. A večer těžko něco vyřídím. Ale jak říkám, vím, že už to spěchá tak ten další týden — já bych se nejradši neviděl, jak jsem blbý.

Další příhoda, co mě tento týden vyděsila, byl kocour Max. Už jsem to tu psal, tak jenom ve zkratce. Jednoho dne jsem přišel domů a kocour Max byl, jak to jenom říci, prostě laxní, nejevil o nic zájem, nechtěl se proběhnout na chodbu, nechtěl jíst, jenom by nejraději spal. Dokonce jsem na něho mluvil, snažil komunikovat. Nereagoval. Tupě zíral před sebe a ani nemrkl. Dostal jsem o něho strach, přez noc zůstal na stejném místě, nepřesouval se, jak je u něho obvyklé. Jenom zíral a měl zavřené oči. Druhý den jsem utíkal z práce rychle domů, schody beru po deseti, přiřítím se a— otevřu dveře. Max, je tu, je na nohou, mňouká, popohání mí, říkal, dej večeři, kámo, rychle, mám hlad. Kouknu na něho a řeknu. Tedy kámo, tys mi dal. Pochopitelně jsem ho potom sledoval, ňoumu mého, byl v naprostém pořádku. Anom je pomalejší, ale to je taky tím, že už je to starší pán.

Další událost - volby 2026. Jsou sice komunální, ale. I ty komunální volby jsou velmi důležité k chodu země, měst i vesnic. Vždyť to nejdůležitějším pro občana se přeci děje v komunálkách. Pochopitelně i já jsem šel volit a doufám, že dobře. V sobotu jsem byl v práci a protože dělám ( zatím ) na radnici, vyšlo na mě hlídání převozu volebních lístků.

Přijelo auto, vylezli komisaři i s taškami plné lístků a nesli na úřad. Udělal haura, popadl jednu tašku a chtěl jsem jí odnést. Udělal jsem tři kroky, zjistil jsem, že taška je až moc těžká, nohy se zastavily, tělo šlo ale dál. No, jak to mohlo dopadnout. Nabil jsem si hubu. Prostě jsem spadl. Teď všichni to viděli, potají se smáli. Probůh, to byla ostuda.

No, teď musím na obchůzku, to by bylo zatím vše.