To, co se nyzývá nemoc, neexistuje. Není to ani mysl, ani hmota. Vĕření ve hřích, který se stal hrozným v síle avlivu, je spočátku nevĕdomý omyl, zárodečná myšlenka bez pohnutky. Pozdĕji však ovládne tak zvaného človĕka. Vášeň, zvrhlé choutky, nepoctivost, závist, nenávist, pomsta, dozrávají v čin, jen aby přišly z hanby a bolesti ke svému konečnému potrestání. Smrtelná existence je sen o bolesti a potĕšení ve hmotĕ, sen o hříchu nemoci a smrti, podobá se snu,který máme ve spánku, v nĕmž každý poznává, že to co prožíváme,je výhradnĕ stavem mysli. Jako ve snu za bdĕní, tak i ve spánku myslíme, že naše tĕlo je hmotné a utrpení je v tomto tĕle. Usmívá - li se nĕkdo ve spánku, znamená to, že ve snu prožívá fyzické potĕšení. Stejným způsobem, bolest a potĕšení, nemoc a starost, zanechávají své neklamné stopy na smrtelných lidech. Nemoc je výsledkem omylu,který vnikl ze smrtelné nevĕdomosti nebo strachu. Omyl opakuje omyl. To co způsobuje nemoc, nemůže jí vyléči...